Silvestr 2014-2015

11. 01. 2015

Jako každý rok v poslední době, i letos jsem si vyrazil s kamarády na silvestra. Bylo to dobře akční, ale byly zde i věci, které dojem trochu kazily.

Chata se nachází kdesi v Krušných horách, na hranici s Německem. Je to docela konec světa. Dostat se tam je velmi zajímavé ‒ šel jsem asi 10km pěšky hlubokým sněhem. Občas jsem hledal cestu spíš podle GPS a hloubky propadajícího se sněhu, než že by byla vidět. A mobilní signál tam je také zajímavý. Sice to tvrdí něco o 5 čárkách signálu, ale použít nejde, protože říká, že není registrováno k síti. Jediná chvíle, kdy šlo přijmout a poslat SMS bylo, když signál někam odfoukl a telefon chytil německý roaming.

V chatě není tekoucí voda. Voda se získává z pramene přes cestu. Na pití je to v pohodě, prostě několikrát za den někdo dojde s kbelíkem. Na záchodě to také jde. Mytí nádobí je trochu zajímavější ‒ není tam totiž ani dřez a odpad, takže se myje v lavoru a ten je poté třeba jít vylít do křoví. Osobní hygiena je ovšem trochu problematická. Část vyřešila sprchu návštěvou plaveckého bazénu, ta odvážnější část se umyla sněhem.

Mimochodem, mytí sněhem je docela zajímavý zážitek a ani není nepříjemný. Nechtěl bych to dělat každý den, ale určitě je to něco, co si chci zopakovat. Na rozdíl od studené sprchy, sněhu odtaje jen trochu, takže to studí méně. Není to příliš drsné a asi to i pochytá nějaké nečistoty. Kůži to rozhodně prokrví. A nestráví se tím dlouhá doba ‒ s bosýma nohama ve sněhu to ani moc nejde. Jen tím neumím rozumě umýt vlasy.

Dopravní dostupnost byla velmi zajímavá. K chatě samotné to bez sněhových řetězů autem nešlo. A zažili jsme jeden velmi pěkný smyk v asi 40km rychlosti (naštěstí bez vyjetí ze silnice). A také jsme tahali auto z rigolu (vyhýbání autobusu…). Nakonec bylo na silnici částečně vyneseno.

Výlety a kešky se také docela podařily (jedna slaňovací ulovená na Nový Rok). Jednu stromovku jsme chtěli i založit. Bohužel, selhalo to na tom, že se rozpadla krabice, asi zimou. A stejně jsme nahoru na strom vylezli jen 3, ostatní to vzdali kvůli zimě.

Mezi negativní stránky však patřilo množství lidí. Sešlo se nás tam dvanáct. To je na můj vkus už příliš velký dav, takže jsem se občas trochu stranil ‒ naštěstí se ještě našla místa, kam to šlo.

Dalším efektem mnoha lidí je neschopnost se dohodnout na pohodlné teplotě. Sám jsem zvyklý spíše na studený odchov, a topení se chytili nejzimomřivější členové, takže to uvnitř občas dosahovalo 30°C.

A dohadování o tom, kam se půjde, kdy se vyrazí, nebo jakou deskovou hru si zahrajeme byla vždy hrozně na dlouho. Takže jsme delší dobu dohadovali, co si zahrát, než hráli.

No, čas vrátit se zase do města. Zbyly mi aspoň fotky.