Nováčkovské poslední slanění

30. 12. 2014

Nedávno jsem se přihlásil do horolezeckého oddílu. A celkem brzy poté byla v oddíle akce Poslední slanění. Prohlásil jsem, že si příležitost nemůžu nechat ujít a zúčastnil jsem se.

Princip akce je, že všichni slaní do jeskyně u Svatého Jana pod Skalou, pojídají cukroví a kolem ohníčku zpívají koledy a jiné halekací odrhovačky. Ale někteří si hodlali místo slanění nahoru vylézt. A protože jsem nadšený nováček, chtěl jsem se přidat také.

Cesta na místo byla maličko zajímavá. Hloupým vtipem jednoho ze starších členů se mi v batohu sešla dvě lana, z čehož jedno bylo opravdu těžké a vypasené (a nepoužilo se). Pod skálou už jsem byl docela utahaný a bolela mě ramena.

Cesta nahoru byla sice pouhých 4-5, což je hluboko pod tím, co lezu na stěně, ale venku to je zřejmě těžší. Jednak jsem lezl s batohem a i poté, co jsem část nákladu odložil u stromečku dole, nebyl na lezení úplně pohodlný. Dále, byla zima. Sice ještě nemrzlo, ale po pár metrech jsem zjistil, že budu mít víc citu v prstech v rukavicích než bez nich. A další zajímavý faktor byla lámavá skála. Některé „chyty“ šly vzít a odnést. Takže při každém kroku bylo třeba zkusit zaviklat a případně kámen vrátit, s prohlášením, že ten nebere, a najít jiný.

Nahoře mi po chvíli rozmrzly prsty (a notně to bolelo). A pak se zjistilo, že k slaňovacímu místu je třeba ještě dojít, po notně nakloněném terénu, který také trochu nedržel. Nebyla to žádná značená cesta, ale turistický terén to také nebyl.

Již docela vyřízený jsem tedy slanil, přidal se ke zpívajícím lidem a odpočíval. Byl to docela fajn vánoční večírek, s výhledem do krajiny. Navíc, spoustu lidí slaňovala s některým hudebním nástrojem. Někteří i s věcmi jako kytara.

Poté jsme pokračovali rozmrznout do místního restauračního zařízení, kde jsem si dal večeři, pivo a chvíli si povídal. Poté jsem začal zjišťovat, kdy mi jede vlak, zjistil, že za třičtvrtě hodiny a objednal si ještě jedno. A poté jsem na mapě zjistil, že nádraží je 3.5 km daleko.

Pivo jsem vypil trochu spěšně, ale zřejmě ne dost. V půlce cesty jsem se rozhodl, že za půl hodiny jede další vlak a že bude stačit.

Každopádně, užil jsem si jak svou druhou cestu venku na skalách, tak čas v jeskyni. A svaly bolely ještě 3 dny. Příště chci znovu ☺.