Stavební úpravy

12. 04. 2016

U programování platí, že jakýkoliv projekt bude trvat déle, než jak se odhadovalo (a to i když vezmete toto pravidlo v úvahu při odhadování). Zdá se, že podobná věc platí při zařizování bytu.

V létě jsme koupili byt. Už to byla poněkud výzva, ale o tom už tu článek byl. A když jsme ho kupovali, tak jsme si to prohlídli, prohlásili, že to stačí vyměnit podlahy, natřít radiátory, sundat tapety a vymalovat a že to bude hned hotové. Máme duben a už to tedy asi hotové je.

Začalo to tak, že jsme s vervou naběhli, začali vytrhávat starý nábytek, demontovat kusy dřeva, které se daly na různých místech najít a trhat tapety. Mimochodem, v kuchyni byl železodřevěný bunkr, který se maskoval jako stůl. Jeho pracovní plocha byly dvě 2cm tlusté dřevotřískové desky, slepené k sobě a ještě přitažené asi 20 vruty. To pokračovalo částí přilepenou k parapetu a svislou skříňkou, která byla pro dobrou pevnost přišroubovaná a přitmelená ke stropu a stěně. Dřevotřískových prken bylo hodně a většinu si vzal kamarád na neznámý účel.

Tapety někde strhávat šly, jinde hůř, a za radiátory bylo potřeba vyrobit speciální nástroj ‒ špachtli na tyči.

Ale ukázalo se, že jezdit každý den na pár hodin práce a poté se zase vracet na Chodov bylo poněkud zdlouhavé. Proto jsme se napřed přestěhovali částečně a po chvíli nadávání, že potřebné věci jsou na jiném místě, úplně. Takže jsme začali žít na staveništi. Jedna místnost se prostě nepřestavovala, zatímco v ostatních byl neuvěřitelný nepořádek.

Průběžně se také začaly objevovat drobné či větší problémy. V některých místech byla omítka popraskaná a musela se opravovat. V jednom místě opadala úplně. V koupelně měla vana přesně ten špatný odstín hnědé. A záchod s vestavěnou nádržkou začal protékat. No, tak se musela předělávat i koupelna. A když už se trhala dlažba v koupelně, šla s tím i dlažba v chodbě.

Také byly potřeba natahat rozvody. Mimochodem, ethernet prý nemá vést blíže než 10cm od silových drátů. Zvlášť pokud chcete, aby tím opravdu dokázal protéct gigabit. A naše ethernetové rozvody jsou dobře šílené. Do bytu vstupuje internet již po metalickém ethernetu (bohužel jen 100Mbit, asi je na druhé straně líný starý switch). Vstupuje do switche (no, on je to router, ale nastavený spíše jako switch), zabalí to do VLany a pošle přes naši domácí páteřní linku do druhého routeru (Turrisu). Ten s tím dělá psí kusy (jako například NAT) a pustí to do LAN. Lan je také v rámci šíření po bytě puštěn zpět do prvního switche, po stejném drátu páteřní linky, ale v jiné VLaně. A aby se to nepletlo, tak stejným drátem vede ještě POE (Power Over Ethernet), na napájení toho prvního switche. A pro doplnění, zatímco máme jednu 2.4GHz wifi, taktéž jsou tam dvě na 5GHz ‒ na každé straně tlusté nosné zdi jedna.

Pokud chcete v koupelně vyměnit vanu, musíte u toho vyměnit i kachličky a dlaždičky. A i když si na to pozvete zedníka, některé věci si prostě zařizujete sami. Sehnat vanu a záchod ještě šlo ‒ k tomu poskytuje prodejce dovoz. Ale kachličky jsme potřebovali doručit dostatečně rychle. Naštěstí jsem měl zrovna půjčené od rodičů auto. Takže jsme vyrazili do OBI na Proseku, kde jsme je měli vyhlídnuté. Ono se ale ukázalo, že jsou ve výprodeji a že už jich nemají dostatek. Ale že v OBI ve Štěrboholích by jich mělo být víc. A tak jsme opět sedli do auta a za notného sněžení se vydali do Štěrbohol (podle navigace v mobilu, která měla jen mapy Španělska). Tam jsme vzali paleťák, naběhli do obchodu (to už bylo něco jako půl deváté večer). Na informacích nás poslali do prvního patra, s tím, že paleťák ale nahoru neprojede. V prvním patře se nám vysmáli, že dlaždičky by nahoru určitě nikdo netahal. V přízemí nám řekli, že dlaždičky mají, ale že na malý vozík je dávat nebudou, že by to neuvezl. A že je budou muset venku vyhrabat ze sněhu.

S paleťákem plným dlaždiček jsme nakonec dojeli k autu a začali nakládat. A pozorovat, jak auto mírně ale nesporně klesá s každým 20kg balíkem. Proběhla tedy kontrola nosnosti auta (v době, kdy už v OBI stejně stihli zavřít) a po zhodnocení, že by to mohlo tak nějak vycházet, jsme vyrazili opět do sněhové vánice. Přiměřenou rychlostí nákladu a podmínkám vozovky jsme se nechali předjet několika splašenými náklaďáky a dorazili na sídliště, kde nebylo místo k zaparkování. Vyházeli jsme tedy dlaždičky před popelnicemi, se zapnutými blikačkami. Lucka hlídala, já šel objíždět přilehlá parkoviště a hledat místo. Vynosit všech asi 350kg dlaždiček (těsně po tom, co mi skončil zákaz zvedání těžkých věcí kvůli zranění) taky chvíli zabralo a výprava, která začala asi v sedm končila chvíli před jedenáctou.

Instalace osvětlení se také neobešla bez zajímavostí. Většina dnešních světel se nevěší na hák, jako staré lustry, ale na konzolu, kterou je třeba přivrtat na několik hmoždinek. No a strop není homogenní beton. V některých místech jsou ocelové armatury. Těm je třeba se vyhnout. Jednak by jejich provrtání asi oslabilo strop, ale především by hlavně provrtat nešly. Druhým překvapením jsou ale dutiny, které se v různých místech nacházejí v různé hloubce. Takže se přešlo na hmoždinky do dutých cihel.

Něco podobného se dělo i při přidělávání garnýží na záclony. Při nich také odešel do věčných lovišť jeden vrták. Máme nějaký příliš kvalitní beton a utavila se mu hlavička. Je pravda, že už několik děr před selháním začal mít takovou tu duhovou barvu kalené oceli a sálalo z něj teplo.

Sbírka mých nástrojů, které se dají použít na vrtačce, se stále rozrůstá. Kromě sady vrtáků a sekáčů různých velikostí a tvarů do betonu mám i vrtáky do dřeva, železa a dlažby. Následuje šmirglový váleček na ostření špachtlí (to se neuvěřitelně hodilo při odstraňování tapet), gumové kolečko s výměnnými šmirgl papíry na zbrušování zdí a rotační rašple.

Samostatnou kapitolou je nábytek. Většina se ho prodává nesložená. Montáž židlí a stolu byla záležitost asi půl hodinky dohromady, ty byly v pohodě ‒ mělo to málo dílů a na většinu šlo použít aku-šroubovák. Gauč byl už zajímavější kousek. Přišel ve třech balících, každý o 50kg. Ještě že to dovážková služba dotáhla až nahoru. A k němu se již pojil asi 5 stránkový návod o mnoha krocích. A až na to, že jedna matička byla utažená natolik, že povolit prostě nešla, se obešel bez komplikací. Skříňky v koupelně byly ale lahůdka. Nejen, že v návodu bylo i použití příklepové vrtačky a některé díly jsem musel upravit, aby to vyšlo (pravda, částečně proto, že máme odpad v místě, kde s tím autor skříňky nepočítal). Nejen, že se seznam materiálu lišil od věcí použitých v návodu a oba se lišily od obsahu sáčku se šroubky. V návodu byla i skvělá instrukce „tohle rozšroubuj a tuhle půlku vyhoď“ ‒ v jednom místě jim u pantů nevyšly díry a proto k tomu balení přihodili půlku pantů, která tam seděla, ale tu původní už tam nechali.

Naopak, byl jsem mile překvapen tím, co umí vyrobit v tomto oboru Němci. Všechny díly perfektně sedí a šroubečky mají rozpytlíkované podle kroku, ve kterém se mají použít. Odpadá zdlouhavé třídění a určování, který druh je který podle počtu. Jen, nábytek počítá i s Němci vyrobenou podlahou, která je rovná, protože to má nestavitelné nožičky a má jich to 5, takže před použitím obalového materiálu k podepření nám skříňky stály na té prostřední. Z této montáže mám i pár fotek.

Část nábytku si také vyrábím sám. Už mám stůl, který částečně využívá rohu místnosti, ke kterému je přišroubovaný. Nedařilo se mi sehnat tak velký, jak jsem chtěl a rozhodně se výrobci pohybovali v částkách, které jsem do stolu investovat nechtěl. Nyní plánuji výrobu vestavné skříně (taktéž proto, že si za to firma řekne 30 tisíc a myslím si, že to zvládnu mnohem levněji ‒ vždyť je to jen pár polic a dvířka).

A vysvětlete někdo výrobci věšáků, co je to páka. Ne, malý plíšek opravdu neudrží mokrý ručník, který visí metr od zdi. Ale reklamovat jsem to nešel, protože už jsem měl navrtané díry do dlaždiček a jiný druh věšáku by je potřeboval jinde. Tak jsem musel upravovat i kovové části věšáku.

Celkově, pokud chcete přestavovat nebo zařizovat byt, můžu poskytnout cenné zkušenosti a technologické postupy. A nebo doporučení, ať to neděláte, trvá to dlouho a leze do peněz.