Trénování na stromy

14. 12. 2014

Tak dlouho jsem tahal kamarády na lov T5 stromových keší, až se mi dva povedlo přesvědčit. A ukázalo se, že začátečníky.

Okolo Kladna se vyskytuje docela velké množství stromových kešek a už na ně mám chvíli zálusk. Jeden víkend se nikomu nechtělo (lidi jsou teď před vánocema hrozné lemry a vymlouvají se, že nemají čas, že je zima a podobně). Na tuto sobotu se povedlo přemluvit Libora a Verču. Půjčil jsem si od kamaráda (Stínovlase) nějaké další vybavení ‒ pro sebe ho mám dost, ale na půjčování to úplně není.

Ráno jsme autobusem vyrazili na vlak. Cestou mě Libor upozornil, že jsem nespecifikoval, na které zastávce v Kladně chci vystupovat. Já samozřejmě netušil, že jich tam je více, takže jsem vytáhl mapu a začali jsme hledat, která by se mohla hodit. Což samozřejmě vedlo k tomu, že jsme přejeli zastávku. Takže jsme si dali malou rozcvičku v podobě běhu o zastávku zpět (já asi s 20kg batohem, ve kterém se vyskytovalo lano, 2 helmy, tak 15 karabin, nějaké blokanty, klubko smyček, termoska s čajem, lahev s vodou…).

Vlak jsme stihli (natěsno) a zdárně dojeli. Vyrazili jsme do lesa a já začal prohrabávat jednotlivé kešky. Dvě jsem vyškrtnul, protože jsou to mysterky (je třeba vyluštit předem jejich pozici, což nikdo neudělal). Další se ukázala, že je jen pro premium uživatele, což nejsem. V daném lese mi tedy zbyly dvě (v lese koulek dál jsou další tři, nedostatek jich opravdu není).

Došli jsme k prvnímu místu, podle GPS i toho, že to byl nejvyšší baobab v okolí jsme určili strom. Ale asi tak 5m od něj se pohybovali nějací lesníci, takže jsme tuto kešku vyřadili. Vydrali se tedy na kopec ke kešce Výhledová keš. Čekal tam na nás strom jak prase, při pohledu na něj jsem prohlásil, že je to rozhodně vícedélkový strom.

Rozložili jsme oběd, vybavení a já se zeptal, jaké mají zbylí dva členové výpravy zkušenosti. A dozvěděl jsem se, že žádné. Uf. Proto jsem navrhl, že uděláme napřed malé cvičení na nějakém menším stromě, ať si to vyzkouší v nějaké bezpečné výšce. A já si chtěl vyzkoušet vylepšení stoupací metody ‒ přidělat k tiblocu gumičku a tu si dát kolem krku, abych ho nemusel ručně povytahovat nahoru. Procvičení bylo úspěšné a tak jsme asi v půl druhé začali řešit nahození velkého stromu.

Na několikátý pokus se mi povedlo hodit házecí šňůru s matkou přes vyhlídnutou větev, která byla už docela vysoko a byla dostatečně tlustá. Přetáhli jsme lano a ejhle, zůstalo viset na jiné větvi, do které se mírně zamotalo. Libor začal být aktivní a rozhodl se, že pro lano vyskočí. K lanu doskočil a zamotal jej do větve ještě o kousek víc. Jak je ostatně vidět na fotkách.

V té chvíli už jsem si říkal, že keš asi nedáme, že je jednak hrozně vysoko, jednak se brzy stmívá. A že tedy hlavním cílem bude získat lano zpět, vedlejším si aspoň trochu zalézt.

Libor byl stále ještě aktivní a rozhodl se, že k uzlu po té tenké větvi přeručkuje a rozváže ho. Začal jsem ho maličko krotit a přiměl ho, že by se měl i trochu jistit. A tak bylo vyrobeno improvizované jištění. Pomocí správně nainstalovaného reverza se dá udělat samoblokující systém (který má sice tu vlastnost, že se hrozně blbě povoluje, pokud je zatížený, ale to bylo zrovna vedlejší). Druhý konec lana jsem tedy přivázal ke stromu a ukázal, jak to reverzo umístit. Lano bylo sice statické, ale jednak to bylo jištění zvrchu, jednak větev s uzlem, přes kterou to bylo taženo, pružila a dodávala dynamičnost.

Nakonec ani nebylo jištění potřeba, po troše držení palců se povedlo lano uvolnit a Libor mohl bez problémů slanit.

Vyrazil jsem na nahozenou větev, tam zaštandoval (no, jestli se přichycení smyčkou k větvi dá tak nazvat), vytáhl z kapsy nahazovací šňůru, obhodil větev o kousek výš (drobné pozorování: ze země se nahazuje lépe a jde to výš). Přetáhl lano, vylezl na další větev, nahodil a toto opakoval asi do výše 15 metrů. Výšku jsme odhadli tím, že 30m lano přivázané jedním koncem dole už na druhém konci docházelo.

Udělal jsem tedy pohodlné stanoviště mezi 3 větvemi, požádal zbylé dva lidi dole, aby lano odvázali, převázal ho na větev nad sebou a spustil ho dolů. To proto, kdybychom poté chtěli pokračovat výš.

Počkal jsem, až se nahoru vysouká Verča. Bez problémů se dostala na větev, ale pak se začala trochu bát, takže následovalo přivázání na dvě odsedky na dvě smyčky a ještě zavěšení další smyčky jako přídavného držátka na ruce.

Vybavení na lezení důchodcovskou metodou (blokant, grigri a kladka) bylo spuštěno dolů ‒ měli jsme jen jednu sadu. Libor se navázal a začal si dávat na čas s cestou nahoru. Mezitím jsme se klepali na větvi ‒ já zimou, Verča strachem. A než Libor vystoupal nahoru, padla tma.

Následovalo tedy vzdání stromu v polovině a slanění dolů, v inverzním pořadí. Zabalili jsme vybavení a vyrazili na vlak. Já poté, za tázavých pohledů z celého vlaku, třídil vybavení na tři hromádky ‒ moje, půjčené a listí z lesa.

Každopádně, jsem si jistý, že bychom dokázali vylézt až nahoru, kdybychom měli dostatek času (nebo tréninku, aby nám to šlo rychleji). Až bude déle světlo a trochu tepleji, tak se pro tu potvoru hodlám vrátit. Kdo se přidá? Nebo na nějakou jinou stromovou kešku? O:-)