Zbytečný stan

04. 07. 2014

Na výletě se málokdy dodrží plán trasy. Ale tentokrát se mi stalo, že z plánu nebylo dodrženo skoro nic. Tedy, kromě toho, že to byl výlet.

Již nějakou dobu jsem si říkal, že by to chtělo nějaký puťák. Protože však se většina lidí tváří, že nemá čas, tak jsem chtěl uspořádat jen minimalistickou víkendovou verzi. Jedno přespání ve stanu. Měl jsem k tomu i trochu osobní důvody, dostat Lucku po roce zase jednou pod stan. Měsíc předem jsem vyhlásil víkend (ten předchozí z pohledu článku - 28.-29.6.), přesvědčil některé lidi (a narazil na obrovský kopec výmluv, proč většina nemůže).

Nakonec jsem neuspěl v pokusu vytáhnout Lucku na noc. Její argument byl, že píše diplomku a že jde jen na jeden den. Dohodl jsem se s kamarádem na sdílení stanu (jeden stan se nese lépe ve dvou lidech, než v jednom). Mezi zúčastněnými byl ještě jeden stan a další dva lidé, kteří chtěli mizet hned první den.

Ze začátku bylo vše podle plánu. Tedy, pokud zdržení na výběr z bankomatu a návštěvu cukrárny počítáte jako součást plánu. Vydali jsme se pomalým tempem prokládaným zastávkami u třešňového občerstvovadla. Karry se nechala přesvědčit, že nahoře jsou třešně lepší (nebo alespoň ve větším počtu) a tedy že, ač to neumí, nahoru vyleze také. A pak se ukázalo, že se bojí dolů jak slézt, tak skočit. Nakonec se dolů nějak dostala, ale zábava to byla. A to jsem si myslel, že budu nejméně ohrabaný, lézt tam v sandálech.

Poté se ale přidala ještě alergie a vedro a můj milovaný ekzém provedl něco divného. Nevím, co přesně to bylo (kromě toho, že to bylo nepříjemné), každopádně tím klesla moje chuť spát ve stanu bez kompletní mastičkové výbavy, kterou mám doma.

Když jsem se s tím svěřil teď již třem zbylým spáčům, začali uvažovat, že se vykašlou na kemp a že to třeba dojdou. Já jsem si řekl, že bych s nimi tedy ještě kousek mohl a že bych odpadl v průběhu na autobus. Lucka odpadla již poblíž kempu, tak jsem po ní poslal stan a spacák domů. Nakonec jsem došel s ostatními až do konce, částečně protože už jsem se dlouho pořádně neprošel, a částečně proto, že se mi nechtělo samotnému čekat hodinu a půl na autobus.

Takže z puťáku na dva dny se spaním a plánem asi 20km na den byl jednodenní výlet se zátěží na zádech a trasou asi 35km (ta druhá část byla mírně zkrácena, abychom stihli vlak).

Ale alespoň jsem se jednou prošel „k limitu“. Jen tedy, ten stan a nový spacák byl nesen dost zbytečně. Snad jej použiji někdy brzy.

A pro úplnost je zde několik fotek.