Ledopád

Zase jsem se jednou zúčastnil akce horolezeckého oddílu. Musím říct, byla vydatná. Ale, co tě nezabije, to tě posílí.

Původně se to mělo konat už o týden dříve. Ale protože bylo na bivak příliš příznivé počasí (nebyl sníh), akce se posunula. A to nejen časově, ale i místně. Nakonec se jelo do Krkonoš. Tam ale je třeba provést registraci ‒ tu jsem získal až vyměňováním s člověkem, který nejel (místa se rozebrala ještě v hospodě a já si chtěl nechat víkend potvrdit doma).

Moje vybavení bylo mírně pokulhávající. Mačky i cepíny jsem měl turistické, ne lezecké. A protože jsem doma nesehnal pilník, bylo to všechno i notně tupé. A na bivak jsem měl jen celtu, žádný bivakovací pytel.

Cesta tam byla v pohodě (společně autem, poté po pěšině ‒ a rozhodně tam je hezká příroda). Překonali jsme potok, vylezli do kopce a čekal nás ledopád. Byl jsem rád za horní jištění a vylezl ho jen třikrát (ale byli lidé, kteří i méněkrát). Z těch cepínů hrozně bolí ruce. Cepíny jsem nakonec vyzkoušel asi čtvery různé, některé mi sedly víc, některé méně. Mačky jsem neměnil a bylo to znát. Musel jsem v ledu hledat stupy místo abych je tam zarazil ‒ prostě to nešlo.

Mimochodem, byl jsem šikovný. Ještě při zkoušení, jak zarazit cepín do ledu, na zemi, jsem si urazil kousek zubu. On ten cepín nechtěl ven O:-). Ale zubařka je dobrá, zbrousila to tak, že nic není poznat. A tvářila se, že tam taky byla kdysi lézt. Ale nebyl jsem jediný ani první zraněný. Už když jsem přišel, tak tam jeden člověk běhal se šrámem na nose ‒ prý od padajícího kousku ledu (ono to od těch cepínů docela odskakuje).

Poté jsme se přesunuli přes hospodu na parkoviště, kde se smí parkovat i v noci. A část lidí už nechtěla hledat lepší místo na spaní, rozhodli se udělat ohrádku z aut a rozložit bivak mezi nimi. Nakonec jsme byli jen dva, kdo spali někde zvlášť, kde alespoň nesvítila lampa a neopravovali náklaďák. Původně jsem proti lampě protestovali 3, ale v jednom případě to převážilo pohodlí z dvojmístného bivakovacího pytle.

Bivak by byl celkem pohodový (3-sézonní spacák jsem kompenzoval několika vrstvami oblečení navíc), kdyby ze mě v noci nespadla celta. Moc jsem se vrtěl, tak na mě za trest v noci nasněžilo. Tedy, ne přímo na mě, ale na spacák. Tím navlhnul a přestal hřát. Musel jsem tedy přidat i zimní bundu, ale v té už se dalo celkem vyspat. Uznávám, v posteli je to pohodlnější, ale nakonec jsem z toho nebyl ani nastydlý.

Ráno jsme si ještě vyzkoušeli vytahování z „ledovcové trhliny“ ‒ z takového malého srázu, co vedl z parkoviště. Vyhrnuté koule sněhu se hodily, simulovaly ledovec, do kterého se zakopával cepín jako kotva. A vytahování je pěkná fuška. Mimochodem, nápad skočit tam doopravdy, aby to zachránce měl realističtější, si nechte zajít. Jedna osoba si to vyzkoušela (nebudu jmenovat, ta osoba se v tom zajisté pozná i tak) a odjížděla s naraženými zády.

Trénink vykopávání z laviny se konal také. Tedy, hledání v lavině ano, sněhu bylo ale jen trošičku, tak vykopávání bylo spíš párkrár hrábnout.

Sice to není druh akce, na kterou bych si troufl každý týden (přeci jen, po týdnu odpočinku jsem z toho stále ještě trochu unavený), ale bylo to fajn ☺. A děkuji ostatním za poskytnutí fotek, jen některé z nich jsou moje. Je to řazené tématicko-chronologicky (fotky jsou uskupeny do témat a témata jsou řazena chronologicky), tedy ne zcela striktně podle času pořízení.

Pokud si chcete takové věci vyzkoušet, pojďte do humanity. A pokud chcete někdy jít na vícedenní výlet, možná budu doma nechávat stan a brát jen nějakou celtu, nebo jinou podobnou věc. Stan je zbytečně velký a těžký a před deštěm ta celta také ochrání. Nebo, pokud vyměknu, tak možná pořídím žďárák (možná pro 2 osoby, je to prý z tepelného hlediska výhodnější). Kdo se přidá?