Výlet na Malorku

Už bylo na čase udělat si nějaké volno v práci. Letos jsme vyrazili na Malorku.

I když se zpožděním, sepsal jsem nějaké zážitky z dovolené. A vystavil fotky.

Napřed tedy ty méně zábavné zážitky. Cestovní kanceláře rády létají v opravdu divné doby. Takže jsme měli odlet z Ruzyně ve 4:45. Což znamená být na místě ve 2:45. Trochu výhodou bylo, že se zrovna konala pražská muzejní noc a metro jezdilo o hodinu déle (a asi o tom účastníci muzejní noci nevěděli ‒ tohle prázdné metro bylo na Muzeu). A občas takovým letem cestuje i rodina s dvouletým dítětem, které řve celou cestu autobusem z letiště do hotelu. Chcete-li se vyspat, cestujte jinak.

Taktéž, Malorka je tak trochu německo-britská turistická kolonie. Takže tomu odpovídá i hotelové all-inclusive. Ke každému jídlu byly k dispozici hranolky. Naštěstí bylo na výběr i něco jiného.

Vzhledem k tomu, že je to ostrov, tak je tam krásně čisté moře. Většina východního pobřeží jsou útesy, s občasným zálivem, ze kterého je pláž. Takže koupání stálo za to.

Ale kromě krásně modré vody, hromady křoví na útesech a koz je tu i další zábava. Byli jsme se podívat do dračích jeskyní. Jeskyní celkově je tu spoustu, tyhle jsou jedny z mála, kam není volný přístup, ale za poplatek. Krápníky tam mají hezké, jen nevím, jestli jsou ještě živé ‒ byly suché. Ale je možné, že kapají jen v některých částech roku.

Druhý výlet jsme si udělali sami, po okolních menších jeskyních a k místu zvanému „Pont de Roc“ (kamenný most). Tedy, většina jeskyní sice nemá vstupné. Ale některé jsou v ohradách na kozy. Jiné jsou dostupné jen ze člunu. A mnoho dalších jen s lanem.

A kromě koupání a jeskyní je tu ještě jedna zábava. Lezení. Je tu velké množství sportovních cest, často přímo na plážích. A také se tu provozuje něco zvané „Deep water soloing“. Ono spoustu těch útesů je převislá a nad hlubokou vodou. Tam se leze bez jištění. Když spadnete, tak šplouchnete do vody a je to relativně bezpečné. Tedy, doporučuje se tam mít ještě někoho, kdo se placatí na lehátku nebo člunu ve vodě, protože při pádu z 10m si můžete pořádně loknout a chce to někoho, kdo vás vytáhne.

Rád bych se tam jednou vrátil s někým, kdo má kladnější vztah k lezení, výškám a lanům. Jak na lezení, tak do jeskyň.

A ještě pár poznámek k cestování po Malorce.

• Autobusy tu celkem fungují. Ale obvykle je celé městečko značené v jízdním řádu jen jako jedna zastávka, zatímco reálně jich je asi 10. Jízdní řády se dodržují s přesnosti na čtvrthodiny. A občas z autobusu, který zrovna přijel, vystrčí řidič hlavu a zařve, že jede jinam, než je na autobusu napsáno.
• Jazyk je poněkud divný. Je to něco mezi Katalánštinou a Francouštinou. Anglicky se tu ale dá celkem dohodnout, jen zapomeňte na složité větné konstrukce ‒ nejvíce úspěchu budete mít s jednoslovnými větami jako „Where?“.
• Mapy jsou občas neúplné. Nejlépe na tom byla openstreetmap, ale i ta neobsahovala několik důležitých informací. Jako například zamčenou bránu přes cestu.
• Sluníčko umí být pořádně silné. Na výlety to chce ve dny, kdy je zataženo, ale stejně je potřeba se namazat.