Přináším zde pocity po prvním roku na matfyzu. Toto není pokus odradit ani nalákat další studenty. Stejně tak to není určeno jako úplný či neúplný návod, jak přežít na kolejích či při zkouškách. Dokonce to nemá sloužit jako roční hodnocení menzy či učitelů. Jednoduše řečeno, tato kravina nemá sloužit prakticky ničemu, jen jsem si řekl, že bych mohl zase něco napsat.
Měl jsem štěstí, skončil jsem na kolejích 17. listopadu. Dokonce se mi povedlo domluvit si spolubydlícího, takže jsem ani nevyfasoval nikoho nepříjemného. A co víc, ve vedlejší buňce bydlely osoby opačného pohlaví :-).
Sice jsem podepsal, že budu pravidelně vytírat balkón (na celých kolejích není jediný) a rozmrazovat ledničku (rozmrazil jsem ji zcela pravidelně jednou před vystěhováním) a kdesi cosi, ale pořádek na pokojích očividně nikdo nekontroloval. Pravda, přimět těch 1700 lidí uklízet musí být nadlidský úkol.
Co se týče stravování, navštěvoval jsem menzu. Od té doby vím, že stravování pochází od slova otrávit, ne že by bylo jídlo tak špatné, ale přeci jen, je to vývařovna. Špenát má šedivou barvu od mouky a ne zelenou od špenátu a pravidelně servírovali hranolky se sojou (ještě že vždycky dávají 4 jídla, tak se tam povětšinou alespoň jedno použitelné dalo najít).
Kdo začne studovat na matfyzu, dočká se velkého množství nových prokazovátek totožnosti a nároků na něco, bodových systémů a šílených pravidel. Inu, vysoká škola je náročná po všech ohledech, proto si to musí člověk užít.
Prvním komplikovaným systémem je systém kreditů. Napřed se na matfyzu používaly body, kterých musel student získat určitý počet za rok (mám dojem, že 40). Body však zastaraly, byly nahrazeny kredity. Těch musí student získat za rok alespoň 60 (inu, inflace). Body se získávají za splněné povinnosti jako jsou zkoušky a zápočty. Tedy, pokud má student (číslo ročníku) * 60 nebo více kreditů, postupuje úspěšně do dalšího ročníku. Pokud má alespoň (číslo ročníku) * 60 - 25 kreditů a v minulém roce měl (číslo minulého ročníku) * 60 kreditů, postupuje také, ale s dluhem. Aby se to nekomplikovalo, existují ještě povinné a povinně volitelné předměty. Všechny povinné a povinně volitelné za alespoň K kreditů (pro nějaké K, které si nepamatuji) jsou třeba k připuštění k závěrečným zkouškám. Nutno poznamenat, že závěrečná zkouška je taktéž povinný předmět.
Některé katedry či učitelé zavádějí ještě bodové systémy vlastní. Katedra cizích jazyků zavádí k angličtině dokonce 2 druhy vlastních bodů. První body, říkejme jim body A, získává student za různé činnosti v průběhu semestru (činnostmi je například planí testů či slohů, navštěvování hodin a podobně). Pokud má na konci semestru dostatek bodů typu A, dostane 8 bodů typu B a 2 kredity pro celostudijní bodování. Ony body typu B lze použít (kupodivu k dobru) při závěrečné zkoušce z angličtiny, takže student může mít až 32 B bodů k dobru. Za závěrečnou zkoušku z angličtiny student získá asi 2 kredity, mimo to je povinná. Tedy počty jsou nutnou prerekvizitou studia angličtiny.
Někteří učitelé používají body k určování, jestli student má nárok na zápočet. Předpokládám, že potkám určitě někoho, kdo bude bodovat i v komplexních číslech či na jiném algebraickém tělese (např. bodování v Z2 by bylo zajímavé - student by musel mít alespoň 1 bod ;-) ).
Zvládnutí všech bodů je polovina úspěchu. Ne však proto, že by učivo bylo tak jednoduché ;-).
Taktéž mají studenti k dispozici bony, ale ty patří do kategorie tokenů.
Na různých místech je možné získat nějaké předměty, tokeny, sloužící k prokazování něčeho. Jednak je možno získat tzv. ISIC. To je malá kartička velikosti kreditní karty (token zde nepopisovaný sloužící k manipulaci body zvanými peníze), která slouží v muzeích a pizzeriích k prokázání nároku na slevu. Taktéž na studijním oddělení požadují tuto věc, protože má v sobě čip prozrazující takové dlouhé číslo nutné k manipulaci s daty o studentovi, které se té paní nechce hledat.
Další průkazka je "lítačka". Ta slouží k prokázání, že jsem před inspektorem opravdu neutíkal, že to běhám pro zdraví. Pokud takovou věc člověk nemá, pak musí inspektora složitě ukecávat, utíkat mu, vyhýbat se mu či jinak podobně intrikovat, aby se příslušný inspektor začal věnovat jiné oběti, která na rozdíl od oné intrikující osoby tento token má.
Další jsou bony. Bony slouží k získávání obědů a baget za studentské slevy. Samozřejmě se systém použití značně liší od toho, co a kde chce kdo získat. Například při koupi bagety je použitý zjednodušený jednoiterační protokol - student předá 16Kč a jeden bon a za odměnu dostane jednu bagetu. Při koupi obědu v menze 17. listopadu probíhají již 2 iterace. U jednoho okénka vymění bon a peníze za modrý token. Za tento si pak u jiného okénka pořídí oběd. Složité protokoly v právnické menze nebudu z důvodu nepřiměřené složitosti popisovat zde.
Na univerzitě existuje již několik let asi 500 různých elektronických systémů, aplikací, laborek, účtů. Každá z těchto věcí chce přihlašovací jméno. Toto jméno má v zásadě jednu ze tří podob. Jednou je ono dlouhé číslo na ISIC průkazce. Další je ve tvaru PPPPNYXF, kde PPPP jsou první 4 písmena příjmení doplněná dostatečným počtem podtržítek v případě krátkého příjmení, N je první písmeno jména (zde se podtržítka z pochopitelných důvodů nepoužívají), Y je poslední číslice roku začátku prváku, X je pořadové písmeno od začátku abecedy řešící kolize a F je v případě matfyzáků vždy roven písmenu m. Třetím způsobem je jméno vybrané přímo studentem. Tento způsob se používá výhradně pro VIP služby, jakou je například login do jednotlivých katedrálních sítí, účty na strojích typu atrey či učitelské počítače.
Co je ještě horší, každá taková služba chce po studentovi heslo. Toto heslo samozřejmě musí být dostatečně složité a musí se alespoň jednou do roka (pro různé délky roka pro různé služby) měnit, přičemž kontroluje, že není použité jedno z minulých 5 hesel ani heslo z jedné 10 spřátelených služeb.
Aby se věci zjednodušily, tak vznikla služba ldap, která po každém studentovi chce jednou za čas, aby si změnil heslo a jinak neslouží k ničemu jinému užitečnému.
A pokud si chce někdo připojit někam počítač (na koleje, na wifi na malé straně, do zásuvky na malé straně, za trakař), dostane vedle hesla od služby taky certifikát (tedy heslo pro počítač), kterým se přihlašuje onen počítač.
Tak tedy vzhůru do hry "kdo zapomene více hesel".
Učitelé se vyznačují těmito atributy
Může se zdát, že je zde velmi mnoho kombinací těchto atributů, avšak existuje jen několik málo druhů učitelů. Nebudu však u žádné skupiny nikoho jmenovat, jednak si myslím že by s tím někteří nesouhlasili (buď proto, že by měli málo studentů nebo příliš mnoho, ale to už mají stejně, tak je to jedno).
Má vysoká čísla u oblíbenosti, stejně tak jako u zanícení a kvality výkladu. Obvykle to vede k narvanosti cvičení a přednášek takových lidí, přičemž většina lidí je v průběhu vzhůru. Bývají velmi nešťastní, pokud někdo na zkoušce neumí a snaží se ve studentech probudit kladný vztah k předmětu, který učí, většinou však velmi svérázným způsobem, takže se u některých lidí míjejí účinkem (tito lidé však fakultu po prvním roce obvykle opustí, takže to není žádný velký problém).
Mají neskutečně vysoká čísla u uspávacích schopností. Na druhé přednášce obvykle již lidé spí dříve než vejdou. Na zkouškách obvykle používají formu písemky, což je dobře, protože má student větší šanci při zkoušce neusnout. K počtu vyhozených lidí jsou převážně neteční, snad s výjimkou malého povzdechu, když vyhodí hodně lidí, protože jim přijdou na příští zkoušku.
Ti obvykle mlží o látce jak jen mohou, snaží se ji pokud možno komplikovat a studenty problematiky neznalé mystifikují tvrzeními očividně či skrytě nepravdivými. Na zkouškách rádi vyhazují z různých důvodů a nešťastným studentům lze poradit pouze to, že je vhodné vše co takový učitel řekl zapomenout hned po zkoušce, pokud se chtějí zabývat libovolnou problematikou alespoň trochu podobnou té o které přednášel.
O takových platí zákon úplné neurčitelnosti. Pohybují se mezi jednotlivými kategoriemi v názorech jednotlivých lidí a zatím se nikomu nepodařilo změřit jedinou z výše zmíněných veličin. Obvykle se o nich vypráví legendy a mnoho studentů se jich bojí, proto že netuší co od nich mohou čekat. Na druhou stranu za tento strach nejsou tak plně zodpovědní a rozhodně nejsou tak nepříjemnou zkušeností jako černokněžníci
Výklad mají sice rámcově správný, ale v mnoha místech nepřesný. Jsou často usvědčeni z některých nepravdivých tvrzení, avšak obvykle bývají ochotni (na rozdíl od černokněžníků) se nechat přesvědčit, pokud je jím předveden dostatečně pádný argument.
Zde si dovolím přeci jen jednoho jmenovat, sem (doufám) budu od příštího roku patřit já. Budu cvičit programování a protože to budu dělat poprvé, tak je možné, že bude docházet k problémů. Časem bych se ale rád zařadil raději mezi kouzelníky než černokněžníky.
K studiu na matfyzu nepatří jen vlastní studium. Co je (alespoň pro mě) na matfyzu to nejdůležitější, jsou lidi a akce okolo. Občas nějaká čajovnička (matfyzáci, kteří se vzájemně neznají se tam poznávají od pohledu), bedna či jiná noční hra (nesnaž se porazit svého učitele, stejně nemáš šanci ;-) ). Lidem nezasvěceným se to může zdát divné, ale proč si nezahrát "chybí nám židle" v tramvaji? Okolní cestující se pak opravdu nádherně diví.
Celkem vzato, pocit ze školy mám dobrý, i kdyby tento článek vyzněl jinak. Konečně se vyskytuji mezi lidmi, kde je normální nebýt řadový student nestarající se o dění okolo a kde nevadí mírná "odlišnost" od průměru. Konečně se nenudím na všech hodinách. Asi tu zůstanu a doufám, že i poté, co dokončím studia :-).