Právě jsem se stal prvákem na Matfyzu ‒ opět (no, v navazujícím magisterském studiu). A tak jsem si řekl, že by nemuselo být od věci sepsat pár řádků o tom, jak se dá postupovat, co dělat, co nedělat. Tak tu takhle večer sedím, unavený přemýšlením nad nesmrtelností chrousta (a jak takové nesmrtelné chrousty dostat z kolejí), vzpomínám a píšu, co mi zrovna přijde na klávesnici.
Tyto zkušenosti a tipy rozhodně nejsou nijak normativní, mohou fungovat, ale nemusí. Při jejich aplikování se silně doporučuje přemýšlet (což je také obecné doporučení pro zdárné překonávání matfyzích překážek ;-).
V prváku si člověk zajede na Albeř a vyfasuje jak sadu předmětů, tak nějaký základní rozvrh. Pokud do něj nezačne přidávat něco dalšího, tak většinou i rozumě funguje ‒ rozvrháři se snaží, aby v tomto „přednastaveném“ rozvrhu žádné kolize nebyly. Čím je ale student starší (co se týče let studia, nikoliv věku), je odkázán čím dál tím více na sebe (nějaké doporučené plány pro druhák a třeťák existují, ale jsou mlhavé, na navazujícím magisterském už nic takového vůbec není).
Tak tedy, první věc, kterou je třeba provést, je rozdělit práci do ročníků a semestrů. První semestr asi zůstane dle doporučení (než se nováčci rozkoukají, je po zápise). Ale již v druháku se dá leccos měnit. Základní předměty jsou již zapsané z Albeře (ale i těch se dá teoreticky zbavit), přidávat se k nim dá dle libosti. Ve třeťáku se bude tvořit bakalářka, v případě informatiky také ročníkový projekt, takže o práci bude postaráno. To ponechává druhák k tomu, aby se do něj nacpalo, co se vejde.
Nyní, jaké předměty vybrat? Tak to samozřejmě záleží na každém, ale pro orientaci se může hodit podívat se do seznamu povinných a povinně volitelných předmětů. Udělat si seznam všech, které chceš absolvovat (a jdou zapsat, např. nemají prerekvizity). Potom už se bude jen proškrtávat podle časových dispozic a kolizí v rozvrhu. Předměty lze předběžně zapsat, což jednak ukazuje navrhovaný rozvrh a jednak rovnou počítá kredity (žádný strach, do nějakého data lze předměty beztrestně zase vyškrtávat). Je dobré si nakonec nechat i nějaký volný čas (na návštěvu doktora, přítelkyně, deratizaci pokoje, psaní zápočťáku…).
Nyní, jak uspořádat předměty do rozvrhu? První možnost je, že je postaven na nějakém již existujícím základu (například SIS si nějaký vymyslí, podle kruhu). Pak se tam přidávají ty předměty, které se do některé díry vejdou, v případě kolize se dá zkusit již zařazeným předmětem pohnout. Pozor, SIS je v tomto trochu potvora, některé časy u některých předmětů nenabízí k zapsání všem, ale jen některým (nepodařilo se mi zjistit, na čem to závisí). U většiny se lze dohodnout s vyučujícím (toho cvičení, kam chceš chodit), přestože SIS protestuje.
Druhá možnost je, že zakládáme rozvrh „na zelené louce“. Potom je docela dobrá strategie začít od těch nejdůležitějších a u nich napřed přidat ty, u kterých je nejméně na výběr. Pří výběru přednášky či cvičení je také dobré koukat na to, kdo ho cvičí a „známým firmám“ se vyhnout (ano, o některých učitelích už kolují legendy, o některých kladné, o některých záporné). V hustém rozvrhu se asi nedá vyhnout troše backtrackování, přesouvání a zkoušení (je dokázáno, že tvorba rozvrhu je NP-úplný problém).
Na zavěr je třeba ještě poznamenat, že jeden přístup je tvořit předmět podle toho, jaké předměty mají hezký název a anotaci a druhý je ten, že se zapisují předměty podle toho, jak se hodí do rozvrhu. Druhý přístup umožňuje udělat „hustý“ rozvrh v jen několika dnech. Poté se z některých studentů mohou stát středoškoláci ‒ chodí do školy jen ve středu.
Tak jsme si naplánovali rozvrh, nacpali do něj spoustu předmětů a vyšlo nám 10 zkoušek na zkouškové období, které má 5 týdnů. Pokud bychom ještě chtěli dělat některou zkoušku vícekrát (zkouška je od slova zkusit), byl by trochu problém, jak je tam narovnat.
K naplánování tohoto existuje několik přístupů. První je hladový. Do prvního týdne se zapíše co nejvíce zkoušek tak, aby se nekryly. Pravděpodobně nebude dostatek času na to naučit se na všechno, ale ze seznamu jich nejspíš zmizí hodně. Druhý týden se provede totéž a už nám zbudou jen zkoušky, které jsme neudělali. Těch však (při troše štěstí) není mnoho, proto na ně již máme dostatek času.
Druhý je vylepšení minulého způsobu o to, že odhadujeme, které zkoušky v těch prvních dvou hladových týdnech dáme a které ne. Ty, které nemáme šanci dát si nezapíšeme a ušetříme tak trochu času i pokus.
A nakonec, způsob trochu opačný ‒ napřed si dáme ty těžké zkoušky a necháváme ty jednodušší (případně méně důležité) na později. Nestane se nám tedy, že by termíny pro těžký předmět nakonec došly a budeme mít čas i na nějaké případné zopakování.
Také je potřeba dát si pozor, aby byl dostatek volných termínů ‒ někteří učitelé se ne zcela zajímají o to, že se na první termíny nikdo nezapsal a tudíž budou ty poslední přeplněné. Také je nikdo nenutí, aby vypisovali termíny i mimo zkouškové období, to vše závisí na jejich libovůli.
Pří výběru nějakého projektu (ať je to ročníkový projekt, bakalářka, či něco jiného) je dobré nenechat vše na poslední chvíli. Kromě vymyšlení tématu je také třeba zabrat si vyučujícího ‒ jinak zbude nějaký „horší“ ‒ ti, o které je zájem, bývají zabraní rychle.
SIS, neboli Studijní Informační Systém je všudypřítomná a vždyobtěžující aplikace. Na jednu stranu dokáže ušetřit práci a dělá se v ní spoustu úkonů. Například:
Jsou však věci, ve kterých se SISu věřit rozhodně nedá. První věcí je, že se na nějaké cvičení nedá zapsat. O takových věcech rozhoduje vyučující a ne SIS. A obecně, slovo vyučujícího má větší váhu.
Druhou věcí jsou studijní plány. SIS zcela systematicky mlží a lže o tom, co si má člověk zapsat, jestli je to povinné, povinně volitelné či volitelné, kolik za to je kreditů a jestli daný student vůbec nějaký studijní plán má. Správné informace lze najít na stránkách Matfyzu.
A nakonec, SIS nikdy není k dispozici, když je potřeba. V podstatě všechny odstávky jeho výrobci dělají v době zkouškového. Prý proto, že je méně potřeba.
Osobně se mi vyplácí chodit na přednášky a dělat si poznámky. Ne proto, že bych je měl kompletnější, než skripta, ale mám je napsané blíže svému myšlení a lépe se mi poté chápou. To ovšem počítá s pochopením látky již na přednášce ‒ přepisovat tabuli (i se siluetou učitele) má velmi malý význam, neznám nikoho, kdo by zkoušel z tabule a ne z látky.
Určitě se hodí mít možnost komunikovat s ostatními matfyzáky, ať již z důvodu studia (výpomoc, společné projekty, …), tak z důvodu zábavy a relaxace (čajovny, vraždění v paintballu, výlety, …). A pokud nestačí osobní kontakt ve škole, tak pomůže trocha elektroniky.
Pro převážně studijní účely slouží forum a wiki.
Další možností, mírně kombinovanou (jak zábava, tak studijní zdroje) je například MUC ( MultiUser Chat, na jabberu) matfyz@conf.netlab.cz.