Inu, stala se mi taková věc, že jsem se dostal až do Mexika. Ano, je to z ruky, proč vlastně ne. A když už jsem se dostal i zpět, tak o tom píšu.
Začalo to u počítače. U papíru vlastně taky. Dostal jsem se do celostátního kola matematické soutěže kategorie P, což je programování. A nějakým nedopatřením jsem skončil třetí a kromě hudebního přehrávače jsem vyhrál také postup na IOI.
Shodou okolností, letošní kolo této mezinárodní olympiády, se konalo v Mexiku, přesněji řečeno v Meridě. A tak začaly přípravy, především v poskytnutí čísla pasu a podobně, aby bylo možno zařídit letenku.
Těsně před cestou se začaly objevovat zprávy, jako že nad Mexickým zálivem zuří hurikán, že v Mexico City je zemětřesení, že teroristi zase dostali nějaký skvělý nápad a podobně. Přes všechno toto jsem se dostavil ráno na Ruzyňské letiště. Sraz byl v 8:00, ale dorazil jsem dříve. Pravda je, 3 účastníci (jeden vedoucí a dva soutěžící) se dostavili přesně na čas.
Odbavení probíhalo zajímavým způsobem. Napřed se ukázalo, že v letadle nejsou volné sedačky, a počítač tudíž nedovolil vytisknout palubní lístky. Sedačky nebyly, ale co se týče počtu, tak v letadle místo bylo. Zanedlouho již se tomuto problému věnovaly všechny tři přepážky a domlouvali se, co že se vlastně stalo. Nakonec jsme však palubní lístky dostali, dokonce i s číslem sedačky.
Další zajímavá situace nastala u kontrol detektorem kovů. Mám totiž inzulínovou pumpu a to zařízení nesmí projít oním detektorem. Odpojovat se mi to tam nechtělo. Proto jsem požádal, aby mě zkontrolovali zvlášť ručně. Ani nic nenamítali, já odložil brašnu s doklady a tašku s jídlem na pás. Protože jsem třímal pas a palubní lístek, odložil jsem je do takového malého košíčku na drobné předměty. Odložil, ale zapomněl jsem košíček dát na pás. Byl jsem zkontrolován a již jsem se chystal odejít, ale zjistil jsem že nemám pas. Než jsem si vzpomněl, kam jsem ho umístil, již se prohledávaly dvě přepážky. A pas se objevil až po nadzvednutí dvou košíčků, které mezi tím projely rentgenem.
Obdobně to vypadalo v Amsterodamu, neboť nás opět kontrolovali. Pravda, pas jsem si již předtím uložil do brašny, tudíž jsem celé odbavování neucpal na 5 minut. Ne vždy se to povede..
V Mexiko City jsme přistáli celkem bez problémů. Pravda, člověk je po 10 hodinách v letadle (to je takový ten předmět, co zevnitř vypadá jako gigantický autobus a je dost těžké věřit, že se tak těžký předmět udrží ve vzduchu) dosti unavený. Po protažení nohou a dotazu, kam že máme pokračovat, chceme-li do Meridy, byli jsme zasláni do vnitrostátní části letiště. Přesun obnášel projít okolo několika úředníků a celníků, z nichž žádný nevěděl, kde se najde ten další, kterého máme navštívit.
Když jsme se dostali do vnitrostátní oblasti, zjistili jsme, že nikdo neví, kde se dají vyzvednou palubní lístky. Ale každý věděl, kam dál nás má poslat. A vzhledem k tvaru letiště, který není nepodobný nudli, běhali jsme a běhali. Naštěstí jsme měli na přestup celé 4 hodiny.
Ubytováni jsme byli v pětihvězdičkovém hotelu Hyatt Regency. Všude byl leštěný mramor, fontánky a ceny od 3 cifer v amerických dolarech. Ještě, že hotel platili pořadatelé.
To že je hotel snobský, neznamená, že bude vše tak jak si člověk přeje. Pro programátora to platí spíše naopak. Programátor totiž bývá objekt, který snobství nechápe a nerozumí mu.
Při vstupu do pokoje, který byl určen pro naši čtveřici soutěžících, jsme hned byli překvapeni. Pokoj obsahoval pouhé 2 postele. Pravda, byly větší, ale stejně. Šli jsme se zeptat na recepci, není-li to náhodou jen omyl. Nebyl. Takto byli ubytováni všichni účastníci. Celkem nás zajímalo, co dělaly výpravy, které nemohly z náboženských důvodů podstoupit daný typ ubytování.
Ale to bychom nebyli Češi, aby se nenašlo řešení. Objevili jsme, že postele jsou dvoumadracové a že se tudíž dají udělat postele 4. Hotelový personál nám po chvíli přemlouvání poskytl i prostěradla navíc. Přerovnali jsme nábytek, aby se to tam všechno vešlo, odpojili telefony, schovali odpadkový koš a zařídili si to podle našeho gusta.
Na druhou stranu, od té doby, co nás navštívila uklízečka, jsme byli posazováni v jídelně zásadně co nejdále od jídla. Asi se jim nelíbil ten přestavěný nábytek.
Taktéž, hotel měl 18 pater, ale jen 3 výtahy, které rozhodně nestíhaly dopravovat lidi na snídani. A bylo nám zakazováno chodit po schodech. Pravda, zakazováno nám bylo, ale ne vždy jsme se tímto zákazem řídili.
Další problém se vyskytoval s adaptérem. Zapůjčili jsme si adaptér na zásuvky a oni slibovali, že stačí proti podpisu a na konci vrátit. Inu, celkem pohodlná služba.
Po dvou dnech nám zablokovali karty a když jsme se objevili na recepci, co že se sakra děje, bylo nám řečeno, že jsme nezaplatili zálohu 500 pesos za ten adaptér (???). Po nějaké dávce dohadovaní bylo zaplaceno 50$, s tím, že 50$ na konci vrátí, a karty nám byly vyměněny za funkční.
Při vrácení adaptéru začaly další problémy. Problém by nebyl ve vrácení, ale v měně. Bylo nám řečeno, že nám vrátí 500 pesos. To pro nás ale znamenalo značné problémy. V České republice takové podivné papírky nevymění. A jejich výmluva? V hotelu nenajdou 50$...
Byli jsme i na pěkné Mexické pláži. Bylo tam nejen moře, ale i bazén a byl to den dovolené jak má být. Dokonce se i někteří lidé spálili, tak nám nic nechybělo.
Dokonce jsme si i půjčili kajak a dělali slalom mezi bójkami. A bránili jednomu Slovákovi v kajaku přistát ke břehu :-).
Chichen-itza je jedna lokace na Yucatánu, kde se nacházejí Májské pyramidy. To by tedy bylo, aby nebyla drobnější návštěva.
Dorazili jsme v hojném počtu (inu, IOI je velká akce, bylo nás asi 600) a vyrazili jsme dovnitř. Bylo nám řečeno, že si uděláme hromadnou fotku a pak půjdeme společně na prohlídku. Což nám samozřejmě nebylo příliš po chuti, prohlídka v 600 lidech není zrovna zážitek. Proto jsme "zabloudili" a za tu drobnou cenu, že nejsme na hromadné fotce, jsme si pyramidy prohlédli důkladně. Poté, co jsme viděli hromadnou fotku, nám to ani nebylo líto. Ono to stejně nikdo nepozná v tom davu, že jsme chyběli.
Kromě pyramid jsme spatřili i něco místního živočišstva, jako ještěrky, motýly, hromadu mravenců a nějakou tu kobylku. Hady ale jen kamenné opeřené, neboť to byl jeden z májských bohů (společně s jaguárem a námi vymyšleným zpoceným prasetem).
Přes všechny problémy to byl dobrý zážitek. Ostatně, kdo může říct, že si přivezl z Mexika vlastní sombrero..
Jinak, k soutěži, přivez jsem si bronzovou medaili za své 141. místo. Inu, úspěch, pro skoro samouka.