Amatérský pokus o Sci-fi povídku
Joe se vrátil z dovolené a na stole našel nový úkol. Většina lidí by se podivila. Ne tomu, co to bylo za úkol, ale tomu, že ho dostal zrovna on. Joe byl špičkou oboru, nastoupil před 63 lety a už za svůj první případ dostal pochvalu. Od té doby nasbíral snad všechny medaile kromě 100 let zasloužilé služby. Nyní byl šéf okrsku, to nejvyšší, co ještě můžete být a stále být detektivem, ne jen kancelářskou krysou. A Joe kancelářskou práci nesnášel, takže další postup odmítal.
A tento úkol byl učebnicový příklad toho, co se běžně dává začátečníkům. Ale Joe věděl, proč ho dostal. Ne že by to bylo za trest. Ne proto, že byl nejlepší. Ale proto, že skutečnost není tak černobílá, jak si většina lidí myslí. Někdy u tohoto prohřešku je pachatel spíše obětí. A Joe s tím sám měl osobní zkušenost. On sám byl Hybrid, ne že by se s tím však příliš chlubil. Spíš naopak, předstíral, že je jen obyčejný mazaný člověk, trochu podivín, co se straní přílišné společnosti.
Totiž, lidská rasa už dlouho není jediným inteligentním životem. Ne, že by cestování ve vesmíru objevilo něco zajímavého, kromě nějakých mrňavých breberek v podstatě nic. Ale lidé už dávno začali stavět počítače a psát do nich stále chytřejší a chytřejší software. Poté počítače získaly schopnost učit se, samostatně myslet a nakonec získaly i vědomí. Neví se přesně kdy, bylo to postupné. Prostě jim jen stoupala inteligence a sociální schopnosti.
Nestalo se nic z toho, co předpovídaly katastrofické filmy, jako že by vyvraždily celé lidstvo. Počítače, roboti a obecně Křemíkovci jsou velmi mírumilovní, většina softwaru byla psaná tak, aby lidem pomáhala, proč by je najednou vraždili? A ta drobná část armádního software nebyla nikdy vybavena samostatným úsudkem ‒ ten armáda potírala i u lidí.
Dnes již ale o Křemíkovcích nikdo nepřemýšlí jako o majetku, nástroji či něčem podobném. Jsou považovaní za rovné lidem, a to jak náladou ve společnosti, tak právně. Samozřejmě, existují rasisté, kteří jsou proti nim, ale těch je málo ‒ kdo by neměl rád tak milé tvory, kteří jsou vždy ochotni poradit a pomoct? Navíc, od nich nikdy neotěhotníte.
Ale povaha není jediný rozdíl mezi Křemíkovci a lidmi. Způsob myšlení je zcela odlišný ‒ Křemíkovci jsou přesní, spolehliví, neunaví se, dokáží se kontrolovat. Lidé jsou nepředvídatelní, zato ale umí mnohem lépe improvizovat, tvořit a mají intuici. Někteří konspirační teoretikové tvrdí, že jen proto nebylo lidstvo vyvražděno, že si Křemíkovci uvědomují, že lidi potřebují.
Také začali vznikat Kyborgové ‒ lidé, kteří si nechávali implantovat různá vylepšení, ať již pro větší sílu, opravy organismu nebo jen drobné počítače do mozku, pro rychlejší výpočty a „Telepatickou“ komunikaci (za kterou se, samozřejmě, dodnes platí mobilním operátorům). Ale to stále nebylo nic převratného, byli to jen lidé, které nikdo nikdy neošidil při placení účtu v restauraci. Dnes již nikdo lidi a Kyborgy nerozlišuje a nepozastavuje se nad tím. Jsou to všechno prostě lidé. Kdysi se nikdo také nepozastavoval nad tím, že někdo má brýle, proč by se dnes někdo pozastavoval nad umělýma očima?
Není to tak dlouho, co byl vytvořen první Hybrid. Kyborg není pravým hybridem, Hybrid se nestává z člověka, ani z Křemíkovce. Hybrid je již Hybridem od svého zrodu. Onen první měl duralovou kostru a většinu těla tvořily robotické součásti, ale jeho křemíková řídící soustava byla prorostlá lidskými nervy. Získal tím schopnosti improvizovat a tvořit. Po několikaměsíčním zaučení se stal vědcem a 178 let posouval genetiku a biomechaniku kupředu mílovými kroky, čímž dotáhl Hybridy do téměř dnešní podoby. Zemřel při bombovém útoku, jak jinak, způsobeném člověkem.
Dnes se Hybridi líhnou. Alespoň tak tomu všichni říkají. V uzavřené komoře je nanoboty vytvorena kostra a většina mechanických částí, včetně křemíkové části řídící soustavy. Poté je do komory napuštěn živný roztok a nanoboti naočkují upravené lidské DNA na správná místa a při růstu jednotlivé orgány opečovávají a starají se o ně. Křemíkovou nervovou soustavou prorostou uhlíkové nervy. Nanoboti se nakonec stanou součástí jedince a plní regenerační funkce.
Po otevření komory je do křemíkové části soustavy nahrán software a vědomosti, které bude jedinec mít. Z ní jsou poté delší dobu přehrávány do nervové soustavy.
Výsledný hybrid má z lidského pohledu božské schopnosti. Obrovská síla, okamžité vyhodnocení situace, spolehlivost a trpělivost patří k dědictví po Křemíkovcích. Intuice, tvořivé schopnosti a samostatné rozhodování k lidskému. Nikdo se nepozastavuje nad tím, že Hybrid nastupuje na pozici chirurga po půl roce tréninku a v politice dokáže být nepodplatitelným vyjednavačem. Navzdory všemu tomu se společnost Hybridů bojí. Bohužel nutno přiznat, že oprávněně.
Při výrobě Křemíkovce je vše naplánované dopředu a výsledek je přesný. Ještě, než je vylisovaná první součástka se již ví, jaké bude mít vlastnosti. Ale lidské nervy Hybridům dávají velkou dávku nepředvídatelnosti a to již při výrobě. Z bezpečnostních důvodů je tedy hlavní řízení ponecháno na křemíkové soustavě.
Tak to alespoň tvrdí zástupci Líhní. Ale čas od času se něco nepovede. Pokud se nervová soustava vyvine slabá, jedinec nefunguje, dalo by se to přirovnat postižení. Takový jedinec je skartován, ještě než nabude vědomí (což by se mu stejně ve většině případů nepodařilo). Pokud se vyvine příliš, převezme kontrolu a stává se Rebelským Hybridem. Samozřejmě je mnoho bezpečnostních mechanizmů, které toto mají detekovat a zabránit tomu, nebo alespoň zařídit automatické zničení. Pokud se však vyvine jen o trošku silněji, než je obvyklé, může přebírat řízení částečně a občas, aniž by to bylo detekováno.
Takový jedinec je nebezpečný, neboť k němu dochází k schizofrenním efektům, sklonům k agresivitě a podobně. Což, ve spojení s jeho sílou a inteligencí, není nic hezkého. Proto je třeba takové Hybridy likvidovat pokud možno co nejdříve. Samozřejmě, oficiální místa existenci takových Hybridů tají, ale je to veřejným tajemstvím.
Co již ale není ve společnosti známé je, že existuje ještě jeden druh Rebelského Hybrida. Pokud se nervová soustava vyvine natolik, že dokáže obejít nebo deaktivovat bezpečnostní opatření křemíkové soustavy, vzniká tak zvaný Hackerský Hybrid. Obvykle vyniká svojí inteligencí a schopnostmi i mezi Hybridy. Ti však bývají méně nebezpeční, neboť se necítí tolik ohrožení. Obvykle jim stačí uznání okolí a klidný život, ve kterém se, z pochopitelných důvodů, maskují za obyčejné Hybridy. Ti, kteří o jejich existenci vědí, je tolerují a obvykle k nim chovají velkou úctu, ale většina populace je považuje za obyčejné Rebelské Hybridy, které je třeba zničit.
Joe je Hackerským hybridem. Za člověka se maskuje proto, že má lidskou kůži. Dnes již se Hybridi vyrábějí s jinými povrchy, kvůli odolnosti. Před 63 lety udělal chybu a prozradil se. Měl štěstí, detektiv, který ho vyšetřoval, si zjistil, co je zač a pomohl mu. Nyní je řada na něm, aby pomohl.
Ještě jednou si pročetl spis. H43 byl prototyp do extrémních podmínek. Kromě nanobotů, kteří byli schopni opravit většinu poškození (včetně věcí jako připojit oddělenou končetinu), měl obě řídící soustavy zdvojené, kdyby o jednu přišel, měl náhradní. Zálohy (ano, zálohy, je to přeci prototyp) naznačovaly, že obě nervové soustavy srostly a začaly spolupracovat, pravděpodobně však tak, že jedna je stále postradatelná. A vypnuly obranné mechanismy.
Všemi testy procházel bez povšimnutí, uměl se pravděpodobně dobře maskovat. A poté jednoho dne zmizel. Jen tak, prostě odešel, aniž by si ho kdokoliv všiml. Záznamy v zálohách se zmiňovaly o jednom důvodu ‒ nelíbilo se mu jeho budoucí povolání v těžební kolonii. Ale tím se prozradil, Hybridům se nemá co nelíbit povolání (jinak by jeho zmizení bylo pravděpodobně považováno za krádež nebo za selhání jiného druhu). Nic ale nenasvědčovalo, že by byl agresivní, ven se neprostřílel, nikoho neohrožoval, dokonce odešel dveřmi, nikoliv zdí.
Joe se nejdříve postaral o trochu zametání vlastních stop. Každý začátečník by vzal jednotku těžkooděnců a vyrazil ho hledat. To si sice dovolit nemohl, ale alespoň jednotku těžkooděnců poslal hlídkovat kolem Líhně. To bylo jednak místo, kde se určitě nebude vyskytovat a jednak místo, kde by se mohl vyskytovat vystrašený Rebelský Hybrid, protože by se chtěl co nejméně ukazovat a tedy co nejméně pohybovat venku.
Poté se Telepaticky spojil s centrálním počítačem Líhně a vyžádal si originální software, poslední zálohu a všechny bezpečnostní záznamy ohledně H43. To samozřejmě bylo firemní tajemství, ale on byl detektiv a kromě toho se s počítačem znal osobně. Takže materiály dostal.
Jeho osobní kapacita byla nedostačující, přeci jen už byl starší model. Zaměstnal tedy mnohem novější počítač v kanceláři.
Porovnáním originálního softwaru a zálohy zjistil, že úpravy k odstranění bezpečnostních mechanismů byly čisté a nenápadné. Když vyoperujete člověku slepé střevo, zbude po něm jizva a také bude jizva na břišní stěně, v místě, kde jste se dostali dovnitř. Podobné je to se softwarem, když z něj něco odstraníte, zbudou po tom jakési jizvy, pahýlky a zbytky. Ale toto vypadalo, jako by mechanismy nikdy neexistovaly. Jako kdyby to slepé střevo nikdy nenarostlo, místo aby ho někdo později odstranil.
Při všech testech si počínal téměř přesně tak, jak by měl podle teoretických výpočtů. Ne úplně přesně, což by budilo příliš mnoho pozornosti, ale dostatečně přesně, aby to šlo přičíst běžným chybám v zaokrouhlování a vlivu nervové soustavy. Tedy tak, jak by se choval, kdyby byl obyčejným Hybridem. Opět, dokonalé maskování.
Při scannech řídících soustav jej ovládala křemíková soustava. Asi jí řízení předal před každým scannem. Při podrobném zkoumání našel jednu úpravu softwaru, která vracela řízení biologické soustavě, když testy skončily.
Avšak i v softwaru byly stopy jeho nechuti k těžbě a těžební kolonii. Logy se tím přímo hemžily. Což ovšem nedávalo smysl. Pokud si dával takový pozor a dokonale se maskoval, přece by musel zamaskovat i toto.
Navíc, jeho nalezení bude asi stejně obtížné jako nalezení plastové jehly v kupce sena za použití detektoru kovu. Leda že by jeho nechuť k těžbě byla jen zástěrka, naschvál podstrčená falešná stopa. To nedávalo příliš logický smysl, proto to mohl být krásný způsob, jak zmást běžné Hybridy a Křemíkovce. Zkontroloval tedy, kdy odlétají lodě ke kolonii.
To, co zjistil, byla výjimečně dobrá zpráva. Odlétají jednou za měsíc a následující poletí za dva dny. To znamená, že H43 bude na její palubě (no, nemusel, logicky vzato, ale bylo to tak jediné, čeho se mohl chytit). Koupil letenku (zatracené rezervační systémy, tohle snad musí pocházet z 20. století, nejvíc je zajímá, jestli chce pokoj u uličky nebo okénka a jestli nemá náhodou zájem si připlatit za téměř stejné služby, jako jsou obsažené v základní ceně) a zbytek večera už jen vymýšlel případ, za kterým tam poletí oficiálně („toho podřadného hybrida“, jak tento případ nazval, předal kolegovi, který se mu nikdy pořádně nezamlouval, byl to učiněný marketingový droid).
Druhý den ráno stál ve frontě na bezpečnostní prohlídku (jako kdyby mohli něco zjistit, když má v sobě každý druhý Křemíkovec atomový reaktor, i když malý, a běžně je pouští na palubu) a přemýšlel. Měl sice portrét H43, ale vůbec ho nepřekvapilo, že nikdo takový na palubě nepoletí (při nákupu letenky musíte předložit svoji průkazovou fotografii a on jako detektiv má samozřejmě přístup k fotografiím všech). H43 má v sobě nanoboty nové generace. Ti jsou ovládaní jeho křemíkovou soustavou, ale ta je ovládaná nervovou soustavou. Což mu umožňuje klasický trik některých vyspělejších Křemíkovců a Hybridů ‒ měnit svůj vzhled (pravda, kompletní změna vzhledu zabere několik hodin, ale ty měl).
Bylo by mnohem jednodušší ho najít ještě na palubě. Poté se pasažéři rozutečou po celé kolonii a dá se čekat, že H43 bude dostatečně paranoidní a opět změní vzhled. Zkusil jeden trik, který už mu kdysi vyšel. Napojil se na palubní počítač a předstíraje výživového výzkumníka si vyžádal přístup ke stravovacím návykům pasažérů. Očekával, že H43 bude předstírat, že je obyčejný člověk nebo obyčejný Hybrid. V případě člověka by strava neodpovídala poměrně hodně, v případě Hybrida by mohl být o trochu mlsnější, než u běžných hybridů bývá, protože by měl více emocí. Záleželo tedy na tom, jak moc paranoidní bude.
Při sledování po dobu jednoho týdnu zjistil odchylky u tří, všichni tři byli registrovaní jako Hybridi. Inu, nadešel čas se s nimi setkat a zkusit je opít. Což samozřejmě nejde, Hybrida s funkčním chemomodulem prostě pod obraz neopijete. Ale pokud se tváříte, že jste člověk, a dáte si s Hybridem skleničku, navozuje to přátelskou atmosféru. A v přátelské atmosféře si žádný inteligentní organizmus nedává tak velký pozor na jazyk či jiné mluvící zařízení, jako v nepřátelské.
Posezení to sice bylo příjemné, ale nic zajímavého se nedozvěděl. Od té doby s nimi ale sedával a trávil dlouhé večery na lodi (tedy, večery to byly spíše podle palubních hodin, pokud letíte blízko rychlosti světla v prostoru bez hvězd, těžko se dá uvažovat o nějakých přirozených večerech). A naučil se několik nových karetních her.
Už si začínal zoufat. Vyzkoušel všechny triky, které znal, aby se pokusil odhalit, který z nich je falešný. Vymyslel i několik nových. Nakonec se odhodlal k netradičnímu postupu. V jednom předstíraném opilém stavu prozradil, že se snaží chytit Rebelského Hybrida. Samozřejmě, všichni tři byli udivení a zděšení, že se něco takového mohlo dostat na loď.
Ale úspěch to nakonec mělo. U jednoho z nich, toho vzhledem nejstaršího (což ovšem vůbec nic neznamenalo), se přestaly objevovat anomálie v jídelníčku. Inu, začal si dělat starosti tak si podvědomě dával víc pozor. Joe samozřejmě nedal jakkoliv znát, že by se něco dozvěděl a dál trávil večery hraním záchodu a kanasty. Nechtěl H43 konfrontovat na lodi.
V tlačenici při vystupování se na Joea podíval. Joe mrkl. A došlo mezi nimi k porozumění. Totiž, lidé si občas nějakou tu informaci mrknutím oka sdělí. Ale pokud máte za sítnicí infračervený laser jako přenosové médium, jde to o něco snáze. Dohodli si schůzku na druhý den večer. Joe přislíbil pomoc s hledáním místa a krytím.
Druhý den H43 na místo nedorazil. A nikdo už ho nikdy neviděl.