GeoCache T5

Pravděpodobně všichni už slyšeli o keškách, geocachingu a podobně. Už jsem to kdysi sbíral, ale po docela krátké době toho nechal. Nedávno jsem se k tomu zkusil vrátit a došel k názoru, že čím větší hodnocení terénu, tím lepší. Takže, samozřejmě, vedou T5. To jsou ty, kam by člověk neměl bez nějakého speciálního vybavení.

Většina těch T5 keší je stromových. Tedy, keška se nachází v nějaké netriviální výšce na stromě. Existují i jiné, ale v Čechách jsou převážně nějak výškové. Dají se prý potkat i například potápěčské, ale o žádné existující nevím.

Každopádně, tady je malý seznam těch, které jsem už navštívil, s různou úspěšností. Pokud se ti líbí, budu rád, pokud mi dáš vědět, na takové věci to chce ve větším počtu O:-) a budu rád za ochotné lidi, co mají čas. Také jsem na žádné nebyl sám.

Kdysi jsem byl s kamarádem na slaňovací kešce v Divoké Šárce. Slanění se povedlo, jen jsme cestou tu keš nepotkali. No, někdy se tam půjdu vrátit. Chce si to lépe přečíst popis, kde ta věc má být a při slaňování vytáhnout GPS.

Další keška, kterou jsem navštívil, je jakási mostní jižně od Prahy. Nemám ji zapsanou, bylo to v době, kdy jsem nelovil, ale když už tam lezli kamarádi, nemohl jsem chybět. Ostatně, pojednává o tom můj zápisek z minulého silvestra.

Keška „Stromoví lidé“, v Ďáblickém lese, byla úspěšná. A byla super, částečně proto, že byla odlovena po tmě a v mírném mrholení a docela zimě. Takže jsem si ji užil.

Můj další pokus byl „Bukolezecká #1“. Ta, bohužel, úspěšná nebyla. Sice jsem měl několik kamarádů s sebou, ale lezl jsem na ten strom sám. A narazil jsem na kombinovanou nezkušenost a příliš velké rozměry stromu. Hodil jsem si lano přes větev, vylezl až k větvi a zjistil, že tak tlustou větev nejsem schopný obejmout a tedy se na ni nedostanu. A ještě jsem zapomněl „vystoupit“ z lana dostatečně brzy a díky tomu strávil nahoře 20 minut, z čehož 5 jsem se snažil dostat na větev a 15 zpátky dolů. Aneb, tibloc je velmi bezpečné udělátko. Někdy až moc.

Další byl opět v doprovodu zkušenějšího (Láďi Lásky). A naučil mě lépe nahazovat lano, snad mi to nebude příště trvat 10 minut. A z hlediska keše to bylo úspěšné. Ale tibloc mi okousal lano (nijak nebezpečně, ale rozhodně se mi to nelíbí). Takže jsem se rozhodl, že budu používat konzervativnější způsob se dvěma prusíky.

Technika

Pro ty, kteří nemají představu, malá vsuvka, jak takové věci vypadají. Ale ne, není to návod. Já vím, že tohle píšou všude, ale u takovýchto věcí to chce opravdu naučit se od někoho naživo. Doma to nezkoušej (nebo, doma ještě klidně, tam to je v malé výšce).

Takže, jak vypadá slanění. Nahoře na skále se přiváže lano (nebo přehne prostředkem, aby dolů vedly dva konce) k železnému kruhu, který je zabetonovaný ve skále. Člověk se sedákem si k lanu přidělá jistítko (na slaňování se hodí osma, kyblík také funguje). Pod to přiváže kousek provázku, kterým se omotá to lano (tzv. prusík, pojmenováno podle toho omotávacího uzlu). To zajišťuje, že když člověk lano pustí, dolní konec pod jistítkem bude natažený a jistítko se tím zabrzdí. Tedy, pokud se člověk aktivně nesnaží dostat dolů, bezpečně si visí.

Spouštění z mostu probíhalo s horní asistencí. Člověk byl jen přivázán na laně a byl spuštěn přes nějaké jistící udělátko dolů. Poté byl za pomoci kladky (uvázané k zábradlí) a hromady dobrovolníků, co tahali za lano, vytažen nahoru. Hádám, že to je trochu podobné ledovcové záchraně z trhliny (kterou bych si rád někdy vyzkoušel). To, že se oficiálně doporučovalo ke kešce jet v loďce na zážitku neubralo.

Dostávání se na strom je maličko složitější. Napřed je potřeba přes větev hodit lano. No, ale ta je vysoko. Proto se používá nějaká tenčí šňůra, na ní je přivázané závaží (obvykle matička, má uprostřed díru jak dělanou pro uvázání) a tou se to přes větev hodí. Pomocí šňůry se nahoru potom dostane lano, které se jedním koncem přiváže dole. Po druhém se stoupá.

Ke stoupání se ale nepoužívá taková ta technika, co se učí v sokole. Jednak je zbytečně namáhavá, jednak při ní schází jakékoliv jištění. Základním principem je přivázat na lano dva prusíky, jeden k sedáku, na druhý se přichytí jen smyčka. A poté se stoupne do smyčky a posune se sedákový prusík o kousek výš. Se vystoupí ze smyčky, posune se ten druhý prusík a opakuje se až nahoru.

Tato metoda jde zpohodlnět některými technickými hračkami, jako jsou blokanty (zoubkaté věci, co drží na laně a snadno se posouvají nahoru, zatímco prusík je potřeba napřed trochu povolit, posunout a znovu utáhnout), GriGri a podobné věci. Pravda, s blokantem, GriGri a kladkou se dá vyrobit něco, kde výstup nahoru je jen o málo náročnější, než po žebříku (a přezdívá se tomu důchodcovská metoda).

Nahoře se při hledání kešky uváže smyčka kolem větve, do ní se připne sedák, jako zajištění. A nakonec se po laně zase slaní zpátky. Mimochodem, je dobré si dát pozor, jak je dlouhé lano, pokud se na stromě postrkuje na vyšší větve. V případně nejistoty, jestli dostane až dolů, je vhodné dole udělat uzel jako zarážku. Už jsem z lana i vyslanil (vyjel při slaňování z jeho konce), ale to je vhodné dělat jen plánovaně a opravdu jen kousek nad zemí.