Velká konspirační teorie

22. 09. 2013

Jsem paranoidní, to ale neznamená, že po mě nejdou. A ve své paranoii vymýšlím teorie, některé trochu dalekosáhlé. Americká NSA je proti tomu dětský čajíček.

Tahle je totiž mnohem dalekosáhlejší a starší. Nezabývá se jen nějakým nevýznamným Internetem. Jde hlouběji, až do nitra každého z nás, je hluboko zakořeněná v „moderní civilizaci“. A nemyslím si, že za ní někdo stojí v dnešní době, alespoň ne vědomě. Ta už žije zcela samovolně, nekontrolovaně. Pokud za ni někdo může, pak pravděpodobně Ježíš Kristus ‒ nikoliv jako syn boha, či jakkoliv náboženská postava, ale jako historická osobnost, jako člověk. A možná ani on to neprovedl vědomě.

O co tedy jde? Napřed si ujasněme dvě věci. Kdy se člověk nejlépe rozvíjí? Mentálně, fyzicky, jakkoliv? Pokud se nachází v prostředí, kdy nově nabyté schopnosti využije. Tedy, pokud musí přemýšlet, rozhodovat za sebe, dávat si pozor na okolí. Podobně jako v přírodě. Pokud si člověk musel ulovit večeři, tak si po nějaké době vypěstoval schopnosti to udělat (a nebo umřel hlady). Pokud mu budete večeři servírovat pod nos, bude se jen válet a nic se nenaučí.

A komu takový člověk nejvíce překáží? Samozřejmě že vládnoucí vrstvě. Libovolné, ať je to král, stát, úředníci. Takový rozvinutý člověk totiž ví, že pokud mu něco překáží v cestě, má se tomu postavit a z cesty to odstranit, nebo alespoň obejít. Pokud na to nestačí sám, sežene si tlupu. Na takového člověka si musí libovolná forma moci dávat pozor, protože hrozí, že když bude dělat příliš špatných rozhodnutí, bude nahrazena, což pro ni málokdy bývá příjemné.

Tedy, vládnoucí vrstvě mnohem více vyhovuje člověk, který chodí 8h denně do práce, večer kouká na televizi a „hledí si svého“. Spořádaně se zapojí do většinové společnosti a nevyčuhuje. Nechá vládnoucí vrstvu dělat špatná rozhodnutí. A nechá se zatáhnout do nevýznamných problémů jako velikost platu a nechá si omezovat svobody. Jednotvárná, líná společnost se ovládá snadno. Tedy, slabá společnost.

Samozřejmě, pro společnost, a v konečném důsledku i pro každého (nebo, většinu) jedince je výhodnější, pokud je dostatek těch, kteří se umí problémům postavit. Kteří umí hledat řešení, umí inovovat, umí svrhnout staré vedení a nahradit ho. Umí dělat změny. Společnost se posouvá dopředu a jednotliví lidé s ní musí držet krok, tedy rozvíjet se.

Je jednoduché si všimnout, v jakém světě žijeme. Všichni na této planetě. Nebo, alespoň všichni, kdo se považujeme za civilizované. Jsme ovce, ne draci. Jako celek jsme stádo ovcí, snadno manipulovatelné, líné, nerozvinuté. A jedinou naší snahou je udržet pořádek. Udržet svět beze změn. Naším největším strachem je strach ze změn a chaosu. Ale chaos je přesně to, co jako lidstvo potřebujeme. Ekonomická krize je způsobená naší leností přemýšlet a řešit problémy. Proč stojí léky tolik? Protože na výrobu léků je potřeba splnit neskutečné množství předpisů a povolení a certifikací. Ne proto, aby byly léky lepší. Předpisy tomu nikdy nepomohly. Ale proto, aby existující společnosti neměly konkurenci. Aby nedocházelo ke změnám. A léky jsou tu jen ukázkou.

Ale nemyslím si, že toto je základ lidské povahy. Toto je naučené chování. Kdo z vás nemá problém se při schůzi postavit šéfovi a do očí mu říct „děláš to špatně“? A kdo z vás si to myslí? Ale dítě, když je malé, tak se docela rychle naučí odmlouvat, neposlouchat, říkat „ne“. Kdy o tuto schopnost přicházíme? Ve škole, výchovou, integrací do společnosti. V civilizaci je zakořeněné, že poslušnost je u dětí důležitá. Potom vyrosteme, dospějeme a stále jsme poslušní. Stále jsme ovce. A stále opakujeme stejný nesmysl, že poslušnost je důležitá a učíme to naše děti.

Kde se to vzalo? Školy to podporují. Odkud pocházejí školy? Byly vymyšlené církví. Už se sice neučíme nazpaměť latinsky kusy bible, učíme se ale nazpaměť jiné věci. Ano, jsou výjimky, ale většina dějepisu je memorování se událostí. Kdo zažil dějepis, ve kterém se diskutovalo o tom, proč k té události došlo? Většině lidí je prostě předložen fakt. Zapíchli ho dne toho a toho. A kázeň se stále považuje za nutnost ve škole. Pochází to z monoteistického náboženství. Máš někde nějakou jednu autoritu, tu budeš poslouchat a té se budeš bát a máš marné se s tím snažit cokoliv dělat (a pokud se pokusíš, tak tě upálíme, protože se nám nehodíš do krámu).

Je to v nás zakořeněné tak hluboko, že to sami budeme i bránit. Ale, jak můžeme uznávat autoritu někoho, koho jsme nikdy nezažili, nikdy nepotkali? Neříkám, že uznávat něčí autoritu je špatně, ale ten člověk si ji musí zasloužit. Zasloužit, ne vynutit.

Malá vsuvka, zdánlivě mimo téma. V mnoha firmách, když máte v životopise, že jste prošli matfyzem, tak máte horu kladných bodů a snaží se vás najmout. Protože mají dobré zkušenosti. A kde se berou? Jsou snad informace nalité do matfyzáka kvalitnější, než informace nalité do jiného studenta? To těžko. Ale na matfyzu potkáte mnoho přátelských učitelů, kterým se nebojíte do očí říct, že něco tvrdí špatně. Zvyknete si na to. Potkáte také horu seminářů, kde se po studentech chce, aby se postavili před ostatní a hodinu a půl mluvili o nějakém článku. Jsou umístěni do pozice té autority. Jinými slovy, matfyz má (pravděpodobně aniž by to bylo součást nějakého vědomého plánu) mnoho možností, jak trochu té škody s bezmeznou poslušností maličko opravit. I toto maličko je znát. Umíte si představit, jak úspěšný by byl člověk, který tuto škodu nikdy neutrpěl? No, konec komerční přestávky.

Je snad něco nepravdivého na tvrzení, že kdyby lidé nebyli poslušní, byl by to konec civilizace jak ji známe? Podle mě je to tvrzení zcela pravdivé. Už aby to bylo. Tak ale jak z toho problému ven teď? Způsobit velký chaos, řekněme válku, nic nevyřeší. Lidé se uskupí do mocenských skupin a budou rádi poslouchat své velitele a jako ovce půjdou na jatka. A poté budou rádi, že někdo nastolil pořádek a oni zase mohou poslouchat. Asi budeme muset počkat, až se civilizace rozpadne vlastní vahou.