Výlet po krkonoších ‒ ješťě je naděje

28. 10. 2013

Naší civilizaci se zatím nepodařilo zcela zničit přírodu ani samostatně uvažující lidi. Přestože ovcí potkávám denně spoustu, najdou se i výjimky.

Vyjel jsem si na prodloužený víkend ve dvou do Krkonoš. Přes nějaký ten slevo* jsem pořídil ubytování v penzionu sedmikráska v Horním Maršově.

Příjemné na něm bylo, kromě klidného prostředí, čistého a hezkého pokoje a dobrého jídla, i způsob, jak je veden. Místo obvyklé záplavy anonymních uklízeček, celý penzion patří rodince, která v něm i bydlí. A majitelé byli příjemní, vařili domácí stravu a vůbec to bylo celé takové mnohem osobnější a individuálnější. Místo recepce paní domu, která si s hosty povídá u večeře. Ne jen odškrtávání klientů jak na běžícím pásu a dávání jim sériových čísel.

Jen přemýšlím, jestli se jim to může vyplatit ‒ neboť jsme v ceně dostali i lahev vína, celý penzion má jen něco jako 10 pokojů a ne každý víkend budou mít plno. Přesto tam ale budou muset být a žádné další zaměstnání asi nestíhají.

Ale rozhodně majitelka působila mnohem šťastnějším dojmem, než většina spěchajících lidí v Praze.

Co se týče přírody, tak prostě krkonoše, dokonce jsme byli v bažině kam asi moc často nevkročí lidská noha (neboť by jí nateklo do boty). Fotky asi nenahradí zážitek, ale stejně se o ně podělím.

Bohužel, prodloužený víkend už skončil a přede mnou je zase boj s lidmi, kteří se snaží chovat jako roboti a s roboty, kteří by chtěli, aby se lidé chovali jako roboti. O těch ale možná jindy.